www.ctpez.czČlánky › Vyšlo v Zemědělci: Nové techniky šlechtění u Evropského soudního dvora

Vyšlo v Zemědělci: Nové techniky šlechtění u Evropského soudního dvora

14.3.18  |    

foto
Na nové metody genetického inženýrství by se nemusela vztahovat přísná pravidla posuzování jako na organismy vzniklé transgenozí.
Zcela mimo zájem médií proběhla v lednu letošního roku ostrá diskuze nad legislativním zařazením nových šlechtitelských technik. Důvodem bylo zveřejnění posudku generálního advokáta Evropského soudního dvora, podle něhož by organismy získané novými metodami jako je CRISPR či TALENs nemusely procházet přísnými regulačními úkony platnými pro transgenní organismy. Přestože se jedná o geneticky modifikované organismy, vztahovala by se na ně stejná výjimka, jako u organismů vzniklých fyzikální nebo chemickou mutagenezí. Pokud Evropský soudní dvůr toto stanovisko přijme, může to mít výrazný dopad na budoucí rozvoj šlechtitelství či dostupnost GMO free produkce v Evropě.

Žádost o tzv. předběžné rozhodnutí, zda nové techniky genetického inženýrství (New Breeding Techniques, NBT) naplňují podstatu evropské směrnice o GMO z roku 2001, ke které se váže řada povinností (povinnost značení, posuzování rizik, dohledatelnost atd.), vznesl k Evropskému soudnímu dvoru (ESD) v roce 2016 francouzský soud. Podnětem byla žaloba některých nevládních organizací v čele se zemědělským svazem drobných rolníků Confédération paysanne. Ty po francouzské vládě požadují zrušení vnitrostátního ustanovení, kterým jsou organismy získané novými technikami řízené mutageneze vyňaty z povinností, jež se vztahují na GMO. Současně požadují, aby výjimka ve směrnici o GMO neplatila ani na organismy vzniklé náhodnou mutagenezí in vitro. Některé odrůdy řepky olejné odolné proti herbicidům, které takto vznikly, jsou dnes běžně v prodeji a nejsou považovány za GMO. Žalobci se domnívají, že používání osiv takto vzniklých odrůd s sebou nese riziko vážného poškození životního prostředí a zdraví lidí a zvířat a odvolávají se k zachování principu předběžné opatrnosti. Současně poukazují na rizika nezamýšlených účinků, jako jsou nežádoucí mutace nebo mutace mimo cílový gen, na jiné části genomu. Ta podle nich vyplývají z technik použitých při modifikaci genomu in vitro a pro obnovení rostlin z takto modifikovaných buněk.

Na Soudním dvoře teď je, aby vymezil přesnou oblast působnosti evropské směrnice o GMO, posoudil její platnost a vyjasnil, jakou roli hraje čas při vývoji technických a vědeckých poznatků, pokud jde o právní výklad a posouzení platnosti unijních předpisů. Prvním krokem k jeho stanovisku je právě v lednu zveřejněný nezávislý posudek, který pro ESD vypracoval jeho generální advokát Michal Bobek (shodou okolností první Čech působící na této pozici).  Podle něj se výjimka nevztahuje jen na techniky chemické a fyzikální mutageneze známé do roku 2001, kdy směrnice o GMO (2001/18 ES) vznikala, ale na organismy získané jakoukoliv technikou mutageneze. Současně tvrdí, že odrůdy získané mutagenezí mohou být zařazeny do společného katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin (Směrnice 2001/18). Na druhou stranu, výklad nebrání členským státům v tom, aby přijaly opatření upravující mutagenezi, budou-li při tom respektovat své obecné závazky vyplývající z unijního práva. Další vyjádření ESD lze očekávat ještě v tomto roce.

Posudek zveřejněný 18. ledna vyvolal řadu diskuzí napříč zemědělskou veřejností. Zda se na nové techniky mutageneze budou či nebudou vztahovat finančně náročná opatření, může totiž nejen výrazně zlevnit a zkrátit dobu šlechtění nových odrůd, ale na druhou stranu i omezit dostupnost „GMO free“ produkce.

Dle IFOAM EU, který k situaci vydal tiskovém prohlášení, potvrzuje generální advokát pouze existující výjimku z požadavků právních předpisů o GMO pro rostliny získané pomocí technik mutageneze. Nenabízí ale žádná účinná kritéria, která by umožňovala rozlišovat mezi starými technikami a moderními, vyvinutými v posledních letech. „Pokud bude toto rozhodnutí přijato i Evropským soudním dvorem, nepřinese to žádné zpřesnění, zda mají být nové techniky šlechtění vyňaty z GMO legislativy či nikoli,“ komentuje výsledek Eric Gall, IFOAM EU Policy Manager. „Jejich vyjmutí z povinnosti posuzování rizik či systému dohledatelnosti by bylo popření principu předběžné opatrnosti a práva občanů na informaci o původu potravin, které si kupují.“ IFOAM EU ve svém prohlášení také vyzývá ESD, aby zohlednil záměry zákonodárce při přijetí směrnice 2001/18 a mezinárodní závazky EU podle Úmluvy o biologické rozmanitosti, která definici moderních biotechnologií zahrnuje.

Je jasné, že debatu o tom, co je a co není GMO, je třeba zahájit co nejdříve. Definice, které se tvořily před více než 30 lety, jsou dnes již nedostatečné. Organismy vzniklé moderními metodami editace genomu jsou v přesném slova smyslu produktem genetického inženýrství. Navíc, na rozdíl od stávajících metod transgenoze, nejsou snadno detekovatelné. Na druhou stranu, zásah do genomu je mnohem přesnější než u náhodné mutageneze in vitro. Teprve tyto vyjasněné definice by se měly stát legislativním základem pro rozhodování, jak s novými metodami v budoucnu naložit. Rozhodnutí čeká i ekologické zemědělce. Ti mají dnes striktní zákaz používání GMO, nicméně s plodinami vzniklými novými technikami mutageneze by mohli běžně pracovat. Debaty, zda mají být v ekozemědělském sektoru nové techniky akceptovány nebo odmítnuty, v Evropě již intenzivně probíhají. Finálnímu rozhodnutí by měla v každém případě předcházet široká diskuze. V každé případě bychom se při něm měli vyvarovat ukvapených rozhodnutí.

Molekulárně genetické metody

Principem mutageneze je změna genomu živých organismů. Na rozdíl od transgenoze se však při ní zpravidla neprovádí vložení cizí DNA do živého organismu. Metody mutageneze lze rozdělit na fyzikální (UV záření, rentgenové záření) a chemické (látky, které ovlivňují procesy dělení jádra a procesy přepisu genů). Příkladem úspěšného mutačního šlechtění rentgenovým zářením je krátkostébelná odrůda jarního ječmene Diamant, kde mutací genů došlo ke změně poměru slámy a obilek. Odrůda Diamant se stala základem šlechtění jarního ječmene v mnoha zemích a lze ji najít v rodokmenu většiny současných odrůd. Pro svou nízkou úspěšnost a rizika pro obsluhující personál nedošlo však u konvenčních metod mutageneze k výraznému rozšíření do šlechtitelské praxe.

Rozvoj molekulárně genetických metod v 80. letech dal základ vývoji nových rostlinných a živočišných materiálů s cíleně vloženou druhově nepříbuznou DNA. Vlastní přenos cizí genetické informace (transgenoze) probíhá dvěma základními způsoby. Nejpoužívanější způsob u rostlin je použití prostředníka (vektoru) Agrobacterium tumefaciens, jiným způsobem je vnášení DNA do rostlinných buněk pomocí miniaturních částeček kovu (zlato, wolfram) vystřelených stlačeným vzduchem. Pro organizmy s částí funkční cizorodé DNA se začal všeobecně používat název geneticky modifikované organismy (GMO). Příkladem jsou nejrozšířenější GMO plodiny resistentní vůči herbicidům či GMO kukuřice odolné vůči zavíječi kukuřičnému.

Legislativa GMO plodin se vyvíjela na jednotlivých kontinentech velmi rozdílně. Zatímco v USA a dalších zemích je povoleno vše, u čeho není prokázána škodlivost, v Evropě je uplatňován přístup předběžné opatrnosti. Pro první etapu genetického inženýrství je typické, že vývoj GMO materiálů trval poměrně dlouho a zákonodárci byli schopni připravit zákony a směrnice přibližně v čase před uvedením těchto materiálů na trh.

V posledních letech se však výzkum v oblasti molekulárních metod výrazně zrychlil. Metoda pojmenovaná TALENs po proteinech TALE, které se specificky vážou na DNA a po fúzi s nukleázou mohou štěpit DNA ve specifickém místě a způsobovat mutace, znamenala revoluci v účinnosti změn genetické informace. Dalším přelomem byl objev bílkovin bakteriálního obranného mechanizmu vůči virům (tzv. clustered regularly interspaced short palindromic repeats, CRISPR), které ve spojení s krátkou RNA a bílkovinou Cas9 schopnou štěpit DNA vytváří komplex CRISPR/Cas9 umožňující přesnou editaci genomu v konkrétním místě. Do genomu plodiny se přitom nemusí vkládat cizorodá DNA. Velkým přínosem tohoto systému může být oprava/znovu zapnutí genů vypnutých mutacemi, např. rezistence k chorobám a případné přenosy genů z planých/krajových druhů do nových výkonných odrůd bez zavlečení nežádoucích genů. Takto by mohlo být možné slučovat více genů rezistence do jednoho rodičovského materiálu a vytvářet tak materiály s vyšší odolností vůči chorobám, kterou patogen lehce nepřekoná. Teoreticky je tak možné vytvořit takový materiál za několik málo generací šlechtění s mezikroky v laboratoři. Pokud by k tzv. řetězení genů rezistence docházelo pomocí klasických metod šlechtění, jeho vytvoření by trvalo desítky let a s vysokým rizikem neúspěchu. Urychlení procesu šlechtění může přispět k růstu výnosů plodin i výrazně snížit nutnost ochrany plodin chemickými postřiky a omezit tak jejich vliv na živočišné a hmyzí společenstva na polích a v jejich blízkosti.

Protože se do DNA cílového organizmu nemusí vložit CRISPR/Cas9 mašinérie nebo se může v následných generacích bez následku odstranit, je zásah do DNA pomocí těchto metod, na rozdíl od transgenoze, těžké detekovat. Metody se tak vymykají standardní definici GMO, jak je uvedena ve stávající legislativě.
(Molekulárně genetické metody - informaci připravil M. Valárik – Ústav experimentální botaniky AVČR v.v.i.)

Pro Českou technologickou platformu pro ekologické zemědělství připravili
Karel Vejražka, Zemědělský výzkum s.r.o.
Kateřina Čapounová, Biomedia s.r.o. 

Příloha:  Zemědělec č. 11 / 2018 [986.8 kB, pdf]

© 2012 - ČTPEZ - Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství

Sídlem ČTPEZ je sídlo koordinátora: Bioinstitut o.p.s., Ondřejova 13, 779 00 Olomouc, e-mail: info@ctpez.cz
Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect