www.ctpez.czČlánky › Vyšlo v Zemědělci: Bio v regionech a vítězové letošních soutěží

Vyšlo v Zemědělci: Bio v regionech a vítězové letošních soutěží

1.7.16  |    

foto
V Zemědělci č. 24., který vyšel 13. 6., se stručně dozvíte o osvětovém projektu BIO V REGIONECH a velkých ekologických podnicích, které letos obsadily vítězná místa v tradičních soutěžích o nejlepší ekofarmy - Bartákův hrnec a Nejlepší sedlák roku Svazu PRO-BIO.

Projekt BIO V REGIONECH realizuje Bioinstitut o.p.s. a zaměřuje se na propagaci ekologického zemědělství v jednotlivých regionech. V letošním roce probíhá v Libereckém, Středočeském a Olomouckém kraji. Ocenění dvou tradičních ekozemědělských soutěží letos putovala na velké ekofarmy. Bartákův hrnec získala společnost Bemagro v čele s Miloslavem Knížkem z Malont (podhůří Novohradských hor), cenu Nejlepšího sedláka roku získala ekofarma JAVORNÍK CZ z CHKO Bílé Karpaty. Oba ekologické podniky patří svou rozlohou mezi největší v České republice a vyznačují se vysokou diverzitou zemědělských i nezemědělských činností.

Bio boduje v regionech

Nákupem regionálních biopotravin podporují spotřebitelé nejen lokální ekonomiku, ale i krajinu.

Přesto, že ve srovnání se sousedními zeměmi bychom zatím neobstáli, spotřebitelů, které dnes zajímá místní původ potravin, přibývá i u nás. Nákupem regionálních potravin lze podpořit nejen lokální ekonomiku, v případě biopotravin navíc tento trend napomáhá také údržitelnému obhospodařování zemědělské krajiny, snižuje znečištění vodních zdrojů průmyslovými hnojivy a přispívá k dlouhodobé půdní úrodnosti. Svůj podíl v přínosu zdravé krajině tak mají i firmy, které české biopotraviny vyrábí, stejně jako zemědělci, jejichž produkce dnes končí z ekonomických důvodů v zahraničí.

Nízká loajalita Čechů k českým potravinám je obecně známá. Stoupající počet statků s faremním zpracováním, obliba farmářských tržišť i vstup významných investorů do specializovaných farmářských prodejen ale svědčí o měnící se situaci. Lidé objevují autenticitu krátkých distribučních řetězců. Zájem je i o formy, jakými je například komunitou podporované zemědělství, kdy se skupina lidí podílí finančně na chodu statku výměnou za celosezónní dodávku čerstvých potravin. I když lidí se zájmem o tuzemské potraviny pomalu přibývá, cesta za „skutečně“ českou potravinou není dnes jednoduchá. Nápomocné při tom nejsou obchodní strategie maloobchodních řetězců, přes které je u nás realizován prodej většiny potravin, a pod jejichž privátními značkami se často výrobce vyměňuje. Orientaci nepomáhá ani stávající označování výrobků, které reálný původ surovin často nezohledňuje nebo je pro většinu lidí příliš složité. První vlaštovky zlepšení tu ale jsou. Po několikaleté podpoře Ministerstva zemědělství stoupá zájem o výrobky označované logem Regionální potravina. Zlepšení v orientaci, co je a co není původně místní, by mohlo přinést také připravované označení „Česká potravina“. Na rozdíl od předchozích pokusů o zavádění obdobných značek bude jeho definice zakotvena i v právních předpisech. Ty nyní notifikuje Evropská komise, a pokud vše dopadne, mohlo by se používat už od příštího roku. Na dodržování správnosti užívání bude dohlížet Statní zemědělská a potravinářská inspekce, což by mělo spotřebiteli zajistit dostatečnou důvěryhodnost. Přibývá také akcí pro veřejnost, které se přímo na farmách snaží lidem zemědělství přiblížit.

Důsledky velkovýroby

Sebetransparentnější označení původu ale příliš neovlivní fakt, že do potravinového patriotismu našich zahraničních sousedů máme zatím daleko. Za neloajálním vztahem většiny Čechů k místnímu jídlu je třeba hledat komplexnější příčiny, než je jen naše neochota vydávat za jídlo více peněz. Mezi ně patří čtyři desítky let života socialistické velkovýroby, stejně jako likvidace selského stavu, který byl jako jediný dlouhodobě s půdou spjat. Přerušení této venkovské kontinuity dodnes ovlivňuje jak náš vztah ke krajině, tak praktický (ne)zájem společnosti o to, co se na polích děje.
„Pokud přesvědčím jednoho jediného člověka ročně, že zemědělství má smysl, nežila jsem nadarmo,“ říká paní Irena Vodseďálková z Farmy Příchovice u Jablonce nad Nisou. Na nejvýše položenou mléčnou farmu si jezdí pravidelně pro mléko místní i turisté z rekreačních chat z okolí. Ke zvířatům se tu chovají s úctou, stejně jako ke krajině ležící v CHKO Jizerské hory, která je obklopuje. Veškerá krmiva si vyrábí sami, nepoužívají krmné směsi a kromě minerálních lizů s obsahem hořčíku spoléhají pouze na kvalitní složení druhově bohatých horských pastvin. Nastavit systém tak, aby plně ekonomicky fungoval, navíc v ekologickém režimu, není jednoduché, přesto se z tohoto kravína odváží jedno z nejkvalitnějších mlék v regionu. „Zemědělství se u nás stále bere jako něco podřadného, pořád jakoby tu platilo „když budeš blbej, půjdeš ke kravám“. Všude jinde v Evropě je přitom sedlák autorita,“ popisuje paní Vodseďálková. Ačkoli to bude trvat ještě dlouho, i ona má ale pocit, že zájem lidí o zemědělství v poslední době přece jen stoupá.

„Je obtížné vysvětlovat lidem negativní dopady konvenčního hospodaření na životní prostředí, když většina z nich dnes nemá představu o tom, jak vůbec zemědělská praxe funguje. Společnost by měla vnímat ekologické zemědělství především jako systém s řadou mimoprodukčních funkcí, které nám poskytuje, ne jen jako způsob produkce „bez chemie“. Je třeba ukazovat věci v širších souvislostech,“ komentuje situaci ohledně vnímání biopotravin Pavlína Samsonová, ředitelka Bioinstitutu, nevládní organizace, která se zabývá vzděláváním a poradenstvím v oblasti ekologického zemědělství.

Propagace bioprodukce

Přestože produkce místních biopotravin stoupá, ne vždy se o jejich lokální nabídce dostatečně ví. Málo známé jsou i potravinářské podniky, které se zpracováním u nás zabývají. Z těchto důvodů byl připraven projekt „Propagace regionální bioprodukce a spolupráce“, který se zaměřuje na zlepšení informovanosti spotřebitelů o místních biopotravinách, jejich zpracovatelích a různých možnostech odbytu. „Zdaleka ne všechna bioprodukce se u nás zpracovává. Velká část surovin směřuje do zahraničí a k nám se vrací zpět v podobě prémiových potravin. Jedním z našich záměrů je představit české výrobce, kteří se zpracováním české bioprodukce zabývají, a současně na různých příkladech z praxe ukázat, že cesta čerstvých biopotravin z regionu ke spotřebiteli nemusí být tak složitá.“ říká koordinátorka projektu Andrea Hrabalová.
V letošním roce se budou ve vybraných krajích konat informační semináře pro širokou i odbornou veřejnost. Jejich cílem je představit ekologické farmy a bio výrobce, navázat a podpořit vzájemné vazby mezi nimi a spotřebiteli a přímo na vybraných ekofarmách ukázat, čím a proč se liší ekologická produkce od běžné zemědělské a potravinářské výroby. Účastníci seminářů se seznámí s různými typy existujících způsobů odbytu i rychle se rozvíjejícími netradičními formami spolupráce mezi sedláky a spotřebiteli, jako je například komunitou podporované zemědělství (tzv. KPZ – kápézetky) či přímé dodávky místních biopotravin do jídelen škol a školek (projekt Skutečně zdravá škola). Koncept prezentuje příklady již existující dobré praxe, a to ve spolupráci s konkrétními ekologickými zemědělci a zpracovateli bioproduktů v daném regionu. V roce 2016 se projekt zaměřuje na první tři komodity v biokvalitě: kravské mléko, hovězí maso a obiloviny. Kravské biomléko je takzvanou vstupní branou k biopotravinám. Ze statistik vyplývá, že právě mléčné biovýrobky se objevují v košících jinak konzervativních spotřebitelů jako první. Je tomu tak i proto, že cenový rozdíl mezi biomlékem a konvenčně produkovaným mlékem není na pultech nijak výrazný (rozdíl v ceně mlék stejné kvality je cca 10 %). Biohovězí se v kuchyních českých domácností a restaurací objeví zřídkakdy, přestože ekologický hovězí dobytek se na našich loukách pase poměrně často (více než polovina z 200 tisíc masných krav v ČR je chována v EZ). Mladá zvířata dnes však končí v podobě zástavu převážně v zahraničí. Pro zemědělce je to nejvýhodnější způsob odbytu i reakce na nízký zájem Čechů o hovězí maso. Stejně tak zajímavý je fakt, že ačkoliv se u nás vyprodukuje zhruba 25 tisíc tun obilovin k potravinářským účelům a biomouku již není problém v ČR koupit, biochléb naleznete v pekárnách jen stěží.

První ze seminářů proběhly v Libereckém kraji (Farma Příchovice, Kořenov) a v Poděbradech ve Středočeském kraji. Další se připravují v Olomouckém kraji.

 

 

 

„Hrnec“ do Malont,  „Sedlák“ do Štítné nad Vláří

Výkladní skříní ekologického zemědělství se pro tento rok staly velké ekologické podniky

Poslední květnovou sobotu byl v Meziříčí u Malont již po čtyřiadvacáté předán putovní Bartákův hrnec pro nejlepšího ekologického zemědělce. Hliněný hrnec plný nově ražených dvacetikorun převzal z rukou nestora ekologického zemědělství Ing. Richarda J. Bartáka, CSc., ředitel  akciové společnosti Bemagro Ing. Miloslav Knížek.

Ocenění „Nejlepší sedlák Svazu PRO-BIO“, kterou mezi svými členy pravidelně uděluje Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO, letos získala Ekofarma JAVORNÍK CZ s.r.o. Slavnostní vyhlášení se konalo 21. května 2016 ve Velkých Albrechticích u příležitosti dne otevřených dveří na Ekofarmě Šťastná koza, která titul získala v předchozím roce.

Ocenění obou farem je důkazem, že ekologické zemědělství nemusí být volbou jen pro malé rodinné statky, ale i dobrým řešením pro velké podniky. Obě farmy patří svou rozlohou okolo 2 tisíc hektarů mezi největší ekologické farmy u nás a spojuje je pestrá diverzifikace rostlinné i živočišné produkce i široké spektrum nezemědělských činností, včetně zpracování mléka a mléčných výrobků.

Akciová společnost Bemagro, hospodaří v podhůří Novohradských hor (Malonty a okolí) a zaměřuje se zejména na chov mléčných krav a masného skotu, v menším chová ovce, kozy, prasata a drůbež.  Většinu rozlohy zaujímají louky a pastviny, orná půda tvoří jednu čtvrtinu – cca 470 hektarů. Vedle obilovin pěstuje zejména pohanku a zeleninu. Od letošního roku provozuje mlékárnu, kde vyrábí širokou škálu mléčných výrobků včetně sýrů. Má sušárnu obilí, sklady zeleniny a obchod. V loňském roce získalo Bemagro certifikaci Demeter a stalo se tak největší biodynamickou farmou v České republice. Tomuto zemědělskému systému, který klade velký důraz na celostní přístup a řídí se ještě přísnějšími pravidly, než ekologické zemědělství, je podřízen celý chod statku.  

Javorník CZ s.r.o. ve Štítné nad Vláří v CHKO Bílé Karpaty se zabývá vedle chovu mléčných krav také chovem masného skotu, je významným producentem pšenice špaldy, má vlastní pekárnu špaldového pečiva i pěstitelskou pálenici. Je jediným výrobcem bio hermelínu v ČR. Z nezemědělských činností provozuje pilu, čerpací stanici, obchod a ubytování. Příležitost shlédnout statek na vlastní oči, můžete mít v sobotu 10. září, kdy se tu koná Den otevřených faremních vrat.

 

Zpracovala Kateřina Čapounová
Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství

 

 

 

 

Příloha:  Týdeník Zemědělec č. 24 13.6. 2016 [971 kB, pdf]
Souvisí s členy:  PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, Bioinstitut

© 2012 - ČTPEZ - Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství

Sídlem ČTPEZ je sídlo koordinátora: Bioinstitut o.p.s., Ondřejova 13, 779 00 Olomouc, e-mail: info@ctpez.cz
Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect