www.ctpez.czČlánky › Vyšlo v Zemědělci: Hnojivo nebo zdroj zaplevelení?

Vyšlo v Zemědělci: Hnojivo nebo zdroj zaplevelení?

8.12.19  |    

foto
Chlévský hnůj je nejvýznamnějším hnojivem a pro ekologické zemědělce jednou z mála možností, jak zajistit dostatečnou výživu pro pěstované plodiny. Hnůj je důležitým zdrojem všech makroprvků (dusík, fosfor, draslík) a také mikroprvků (bór, síra, zinek a další). Kromě toho pozitivně působí na půdní strukturu a příznivě upravuje fyzikální vlastnosti půdy.

Hnojení hnojem

V ekologickém zemědělství jsou omezené možnosti používání minerálních hnojiv, a proto má chlévský hnůj nezastupitelnou roli, především jako zdroj dusíku a dalších prvků. Vyvážený poměr živin, které obsahuje, z něj dělá ideální hnojivo. Obsahy živin ovšem kolísají dle typu hospodářských zvířat, od kterých hnůj pochází. Mezi nejcennější patří koňský hnůj, hnůj od skotu a malých přežvýkavců. Za nejméně hodnotný je považován hnůj od prasat.
Řada plodin, především okopanin, olejnin a kukuřice, na hnojení hnojem výnosově velmi pozitivně reagují. Na chudých půdách je hnojení hnojem důležité pro téměř všechny plodiny, včetně ozimých obilnin. Naopak jen málo plodin vysloveně nesnáší hnojení hnoje. Mezi ně patří cibulová zelenina, luskoviny, jeteloviny, sladovnický ječmen a len. Ve srážkově chudých oblastech nebo v suchých letech může hnojení vést k prohloubení vláhového deficitu. Při rozkladu hnoje v půdě dochází ke spotřebovávání vody, která je vázaná v tělech mikroorganismů nebo v chemických procesech, což může vyvolat nedostatek vody při vzcházení zasetých porostů, především ozimých plodin.
Opomíjenou složkou chlévského hnoje jsou mikroorganismy z řad bakterií, prvoků a mikroskopických hub. Díky těmto organismům se z půdy stává ornice, což je oživená vrstva humusového půdního horizontu. Vysoká aktivita mikrobiální činnosti je známkou zdraví půdy. Ornice je typická svým bohatým biologickým životem, který je základem samočistící schopnosti půdy. Díky činnosti mikroorganismů je zapravený hnůj, ale také posklizňové zbytky plodin, postupně mineralizován, a tím jsou uvolňovány živiny do půdního roztoku a následně využívány plodinami.

Negativa hnojení hnojem

Chlévský hnůj má kromě pozitivních vlastností i jistá rizika v podobě přítomnosti plodů a semen plevelů. Jak se plody a semena plevelů do hnoje dostávají? Existují tři základní cesty. První cestou jsou objemná krmiva (zelená píce, kukuřičná siláž, seno). Zde záleží na úrovni zaplevelení pícnin. Do hnoje se semena dostávají buď v podobě nezkrmených zbytků nebo procházejí trávicím traktem zvířat společně s krmivem a jsou součástí výkalů.
Druhou cestou je sláma využívaná jako podestýlka. Část semen některých druhů plevelů je součástí sklizené slámy a společně s ní se dostává do stáje a následně pak na hnojiště.
Třetí cestou je zaplevelení polních hnojišť, kde velmi často rostou plevele zcela nerušeny a produkují obrovská množství semen, která jsou pak součástí hnoje.
Obsah živých plodů a semen plevelů je ovlivněn kvalitou a délkou zrání hnoje. Běžně se odhaduje, že v 1 t chlévského hnoje může být až 38 tisíc životaschopných semen plevelů. Pokud budeme předpokládat aplikaci 30 tun hnoje na 1 ha, tak na každý hektar dodáme přes 1 milion klíčivých semen. Klíčivost plevelů z půdní semenné banky se pohybuje kolem 1 %, takže v následujícím roce nám navíc vyklíčí kolem 10 tisíc jedinců plevelů na hektar. Takže na každém metru čtverečním dojde k navýšení o 1 kus plevele. Ovšem toto navýšení nebude rovnoměrné a v některých částech pozemku dojde k navýšení výrazně většímu.

Hnojení hnojem a plevele

Proces přeměny chlévské mrvy na chlévský hnůj nazýváme zrání. V tomto období dochází ke zvýšení činnosti mikroorganismů a následně se zvyšuje i teplota. Mikroorganismy rozkládají podestýlku a výkaly, ale také ostatní organické části včetně oplodí a osemení plevelů. Dále na semena plevelů negativně působí dlouhodobější vlhkost a amoniakální roztoky. To vše společně může významně snižovat klíčivost a životaschopnost semen plevelů. Podmínky, za jakých dochází ke zrání nebo kompostování chlévské mrvy, a doba přeměny na chlévský hnůj působí na životaschopnost a klíčivost semen plevelů a ovlivňuje tak zaplevelující efekt chlévského hnoje. Z výsledků našich pokusů je zřejmé, že pokud chlévský hnůj necháme zrát 3 měsíce, dojde k poklesu životaschopnosti semen plevelů o 50–70 %. Bude-li doba zrání 6 měsíců, dojde k poklesu životaschopnosti o 80–90 %. Je tedy nezbytné dodržet dobu zrání hnoje.

Výsledky našich dlouhodobých polních pokusu ukazují, že hnojení hnojem zvyšuje zaplevelení. Pokud budou pozemky pravidelně hnojeny hnojem, dojde ke zvýšení aktuálního zaplevelení o 45 % ve srovnání s nehnojenou variantou. Ovšem významnou roli zde také hraje střídání plodin. Pokud je ve struktuře plodin převaha obilnin a nedodržují se zásady střídání plodin, je zvýšení zaplevelení hnojených porostů plodin o 61 %. Pro aktuální zaplevelení je hnůj především zdrojem nových semen, ale také živin. Plevele mají vyšší konkurenční schopnost, jsou schopny tyto živiny lépe a rychleji využít a zvýšit produkci svých semen. Hnojení hnojem ovlivňuje také druhové složení plevelů. V ozimých plodinách hnojení hnojem lépe využívá heřmánkovec nevonný, svízel přítula a violka rolní. V časně setých jařinách jsou to oves hluchý, hořčice rolní, ohnice rolní a konopice rolní. Z teplomilných plodin jsou to merlíky, laskavce, ježatka a další.

Chlévský hnůj je tak důležitou cestou šíření nových druhů plevelů. Mezi nové druhy využívající k šíření chlévský hnůj patří laskavec zelenoklasý, laskavec bílý, laskavec Palmerův, durman obecný, pouva řepňolistá, hulevník Loeselův, Mračňák Theofrastův, úhorník mnohodílný a další.
Sledování vegetace na hnojištích je tedy důležité také pro omezení šíření nových invazivních druhů plevelů. Nové druhy plevelů často reagují na používaná regulační opatření méně než původní druhy. Účinnost používaných regulačních opatření je pak nedostatečná a je nutné hledat nové způsoby regulace. Významná je zde také správná identifikace neznámých druhů plevelů. K tomu je možné využit pomoci našich zemědělských univerzit a vědeckých pracovišť.

Samočistící schopnost půdy

Ornice, která je v dobrém stavu, má vysokou mikrobiální aktivitu. Základem samočistící schopnosti půdy je především činnost mikroorganismů. Díky samočistící schopnosti si půda udržuje svou úrodnost. Tato vlastnost není stabilní a její tvorba je dlouhodobou záležitostí. Mezi opatření, která udržují a zvyšují samočistící schopnost půdy, patří kultivace půdy za vhodných vlhkostních podmínek, dodržování zásad střídání plodin, dále vyrovnaná bilance organické hmoty a další opatření včetně hnojení organickými hnojivy.

Například opakované hnojení kejdou několik let po sobě zvýšilo mikrobiální aktivitu v půdě, a tím i její samočistící schopnost od semen plevelů. Ovšem vysoké a často se opakující dávky kejdy prasat mohou svým obsahem zejména fenolu, kresolu a mědi mikrobiální aktivitu půdy snižovat a vést k opačnému efektu.
Chlévský hnůj má sice potenciál zvýšit zaplevelení, ale současně podporuje samočistící schopnost půdy, která může výrazně zkrátit životaschopnost semen plevelů některých druhů.

Jakým způsobem omezit přítomnost plodů a semen plevelů v hnoji?

Existuje několik obecných zásad nebo preventivních opatření. Prvním je nezkrmovat skotu silně zaplevelené pícniny v čerstvém stavu a raději je konzervovat silážováním nebo sušením. Dále je důležité nechat hnůj dostatečně uzrát. Nejvýznamnějším a také nejopomíjenějším opatřením je regulace zaplevelení přímo a celková péče o hnojiště. Pravidelné mechanické odstraňování plevelů zabrání produkci nových semen plevelů, a tím se sníží jejich počet v hnoji. Dobrým opatřením je také překrytí zrajícího hnoje vrstvou zeminy, což urychlí a zkvalitní proces zrání a podpoří odumření semen plevelů.

Význam hnoje

Hnojení chlévským hnojem má stále nezastupitelnou roli v pěstování rostlin a především v zachování a zvýšení půdní úrodnosti. Rizikem je ovšem zvýšení aktuálního zaplevelení a změny v druhovém spektru plevelů. Je tedy nutné s tímto rizikem počítat a provést opatření na jeho minimalizaci. Také je vhodné dodržovat další preventivní opatření, jako jsou zásady střídání plodin a zajištění vyváženého osevního postupu na všech pozemcích. Hnojení chlévským hnojem je dobrým prostředkem k udržitelnosti a intenzifikaci nejen konvenční zemědělské produkce, ale také ekologického zemědělství.

Pro ČTPEZ připravili:
Ing. Jan Winkler, Ph.D., Ing. Ivana Rypová, Ph.D., doc. Ing. Jiří Dvořák, CSc.
Ústav biologie rostlin, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Příloha:  Zemědělec č. 47/2019 [925.7 kB, pdf]
Souvisí s členy:  MENDELU

© 2012 - ČTPEZ - Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství

Sídlem ČTPEZ je sídlo koordinátora: Bioinstitut o.p.s., Ondřejova 13, 779 00 Olomouc, e-mail: info@ctpez.cz
Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect