www.ctpez.czČlánky › Vyšlo v Zemědělci: Nutriční složení listů a stonků leguminóz z různých sečí

Vyšlo v Zemědělci: Nutriční složení listů a stonků leguminóz z různých sečí

8.11.19  |    

foto
Projekt „Separace lístků a stonků leguminóz“ realizovaný v rámci EIP-AGRI, který vznikl z podnětu biofarmy na Sasově u Jihlavy, se pomalu chýlí ke konci. Podnětem k jeho realizaci byla potřeba farmy zajistit dostatečné množství vlastních proteinových krmiv pro ekologický chov prasat. Na rozdíl od konvenčních chovů, kde jsou dnes základem proteinové složky extrahované šroty (převážně sójové, řepkové a slunečnicové) s doplňkem syntetických aminokyselin, nejsou v ekologickém systému tyto komponenty povoleny. Využití možných proteinových krmiv jako jsou např. krmné kvasnice, rybí moučka nebo sušená syrovátka značně komplikuje cena a jejich dostupnost v bio kvalitě.

Řešení projektu se proto logicky zaměřilo na možnosti využití pícních leguminóz, které lze v podmínkách ekologického zemědělství spolehlivě získat za příznivou cenu. Jedná se o jeteloviny, jejichž uplatnění je ve výživě monogastrů poněkud netradiční, nicméně není zcela nové. Princip tohoto využití vychází z poznatku rozdílného nutričního složení listů a stonků, zejména obsahu vlákniny a bílkovin. Polysacharidy jsou soustředěny především ve stoncích rostlin, zatímco samotné listy mají obsah vlákniny přibližně poloviční při dvojnásobném obsahu bílkovin oproti stonkům jetelovin. Kvalita těchto proteinů je nižší než u semen luskovin, nicméně náklady na výrobu 1 t hrubého proteinu (dusíkatých látek) v píci jsou přibližně třetinové.

Výsledky z experimentálních a poloprovozních pokusů, které byly v této oblasti v minulosti uskutečněny, nebyly v praxi masivně uplatněny vzhledem k vysokým nákladům v porovnání s cenou dovozové sóji. Vznikající poptávka po alternativních zdrojích proteinů, které by bylo možné efektivně produkovat v podmínkách našich farem, iniciovala tento projekt.

V rámci projektu byla v polním experimentu na cílové farmě porovnávána produktivita a nutriční hodnota dvou základních jetelovin pěstovaných v ČR: vojtěšky seté a jetele lučního. Tyto druhy byly pěstovány společně ve směsi s jejich zastoupením 50:50, která byla založena jarním výsevem v roce 2016. Porost byl v následujících užitkových letech 2017 a 2018 využíván třísečně. Před každou sečí byly odebírány vzorky píce a stanovena hustota porostu, výnos píce, podíl listů ve výnosu a procentické zastoupení obou druhů ve směsi. Získaná data byla statisticky vyhodnocena analýzou rozptylu s následným porovnáním průměrů Tukey HSD testem.

Výsledky srovnání produktivity druhů jsou uvedeny v tabulce 1. V průměru za sledované období vojtěška vykazovala vyšší hustotu lodyh i intenzitu růstu, která se projevila vyšší délkou lodyh před sklizní. Dosahovala rovněž vyššího hmotnostního podílu v píci i celkové vyšší produkce listů na jednotku plochy. Vyšší produktivita vojtěšky byla dána především její lepší adaptací k letním přísuškům (zejména ve druhé a třetí seči), ale také její vyšší vytrvalostí, která se projevila v druhém užitkovém roce. Jetel sice poskytoval píci s vyšším podílem listů, ale při nižších výnosech se to pozitivně neprojevilo v produkci listů na jednotku plochy. Teoretický potenciál produkce listů při pěstování uvedené směsi dosáhl v průměru dvou let hodnoty kolem 6 tun sušiny na hektar, což při průměrném podílu listů v píci 45 % odpovídá celkovému výnosu sušiny cca 13 tun sušiny. V praxi jsou běžně vykazovány výnosy víceletých pícnin o něco nižší v rozmezí 8 – 10 tun sušiny, což by odpovídalo reálné produkci 3,6 – 4,5 tun sušiny listů na hektar.

Porovnání nutriční hodnoty jednotlivých částí rostlin u sledovaných jetelovin je uvedeno v tabulce 2. Výsledky ukázaly, že listy vojtěšky měly ve srovnání s jetelem o 24 % vyšší obsah hrubého proteinu a o 30 % nižší obsah hrubé vlákniny. Obsah všech cílových aminokyselin byl vyšší v průměru o 20 – 30 %. Listy vojtěšky lze tedy jednoznačně pokládat za hodnotnější zdroj proteinu než listy jetele, a to i kvůli nižšímu obsahu vlákniny. V lodyhách mezi porovnávanými druhy nebyly významné statistické rozdíly s výjimkou vlákniny, kde vojtěška dosahovala až o 44 % vyšší hodnotu než jetel. Nutriční rozdíly mezi listy a lodyhami tak byly u jetele výrazně nižší než u vojtěšky. Ve vojtěškových listech i lodyhách bylo z vybraných aminokyselin největší množství lysinu a threoninu. Stejně tomu tak bylo i u jetele, kdy množství threoninu v lodyhách bylo dokonce ještě vyšší, než u vojtěšky. Ročník ovlivňoval obsah vlákniny v lodyhách, ale neměl významný vliv na kvalitu listů, která byla stabilní za celé sledované období. Seč nevykázala významný vliv na obsah proteinu nebo vlákniny v listech i lodyhách. Lze říci, že variabilita kvality píce od první do třetí seče je ovlivněna především změnou podílu listů a lodyh v píci, neboť zaznamenané změny v kvalitě těchto částí byly marginální. U listů i lodyh obou druhů bylo v pozdějších sečích vyšší množství lysinu a threoninu, přičemž nejvyšší hodnoty byly zaznamenány vždy ve druhé, nejnižší pak v první seči. Z hlediska produkce aminokyselin se tedy jeví o něco vhodnější druhé a třetí seče, kde měly listy i o něco nižší obsahy vlákniny.

Z dosavadních výsledků vyplynulo, že pro produkci proteinového krmiva z listů jetelovin bude výhodnější ve směsi upřednostnit vojtěšku setou, která byla v daných podmínkách produktivnějším druhem, především s ohledem na stále častější sucho během vegetace. Jetel je vhodné v této oblasti do směsi dále zařazovat, byť v nižším podílu, neboť se dokázal efektivně uplatnit především na vlhčích místech pozemku v prvních sečích. Potenciál produkce sledované směsi se ve dvouletém průměru pohyboval kolem 5 – 6 tun sušiny listů na hektar. Otázkou do budoucna je využití tohoto potenciálu vhodnou metodou separace, která by umožnila maximální výtěžnost cílového produktu. Z pohledu kvality píce lze shrnout, že vojtěška poskytuje výrazně nutričně hodnotnější listy než jetel, ale případná kontaminace lodyhami při separaci píce po sklizni může u vojtěšky snížit kvalitu získaného proteinového krmiva mnohem výrazněji než při kontaminaci lodyhami jetele. Jednotlivé seče poskytovaly poměrně vyrovnanou kvalitu listů. Dosažené údaje o nutriční hodnotě čistě oddělených listů představují teoretickou maximálně dosažitelnou kvalitu výsledného produktu. Získané srovnávací údaje umožní rovněž posoudit kvalitu plánované separace sklízené píce z pohledu nutriční hodnoty jednotlivých frakcí po separaci. Pozornost bude třeba zaměřit i na potenciální antinutriční látky v listech jetelovin, které by mohly snižovat efektivitu využití výsledného produktu.

Pro ČTPEZ připravili členové řešitelského týmu projektu:
Hakl Josef, Česká zemědělská univerzita v Praze
Dostálová Anne, Výzkumný ústav živočišné výroby v.v.i.
Klejzar Tomáš, Sklenář Josef, Biofarma Sasov

Příloha:  Zemědělec č. 44 / 2019 [990 kB, pdf]
Souvisí s členy:  ČZU, VÚŽV

© 2012 - ČTPEZ - Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství

Sídlem ČTPEZ je sídlo koordinátora: Bioinstitut o.p.s., Ondřejova 13, 779 00 Olomouc, e-mail: info@ctpez.cz
Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect