www.ctpez.czČlánky › Vyšlo v Zemědělci: Uživí ekologické zemědělství svět?

Vyšlo v Zemědělci: Uživí ekologické zemědělství svět?

17.1.19  |    

foto
Dle odhadu Foof and Agriculture Organization of the United Nations (FAO) dosáhne v roce 2050 počet lidí na planetě 9 miliard. S vyšší poptávkou po potravinách dochází k rozšiřování ploch zemědělské půdy, s intenzifikací zemědělství stoupá i ekologická zátěž. Vzhledem k omezeným plochám zemědělské půdy je třeba hledat řešení, která v budoucnu zajistí nejen dostatečné množství potravin, ale i udržitelnost zemědělských systémů. Zatímco se vědci shodují na tom, že v tomto ohledu neexistují jednoduchá řešení, politici se spíše jednostranně zaměřují na zvyšování efektivity potravinové produkce. Jaká je role ekologického zemědělství v těchto systémech, je v poslední době předmětem řady odborných diskuzí.

V systému ekologického zemědělství dnes hospodaří 2,7 milionů zemědělců (z toho 350 tisíc v Evropě), certifikované ekologické půdy je 57,8 mil hektarů (1,2 % z celkové zemědělské půdy světa). Stále víc vědeckých prací, které kriticky hodnotí jeho produktivitu a udržitelnost, odráží to stoupající význam sektoru, stejně jako nutnost daty podložené argumentace pro další strategické plánování.

Jednou ze studií, která na téma ekologického zemědělství rozvířila v nedávné době mediální zájem, byla práce týmu Timothyho D. Searchingera v časopise Nature (Searchinger, T.D. at al. (2018): Assesing the efficiency of changes in land for mitigating climate change). Studie se zabývá hodnocením účinnosti změn v užívání půdy z hlediska snižování emisí skleníkových plynů. Autoři zavádí tzv. index uhlíkového benefitu a na příkladech vybraných opatření porovnávají, které z nich nabízí při zmírňování změny klimatu víc uhlíkových výhod. Studie naznačuje, že vymýcení přírodních ekosystémů ve prospěch plodin pro biopaliva může být kontraproduktivní stejně tak, jako zalesňování polí, na kterých se původně dobře dařilo kukuřici. Sporné výsledky dávají energetické plodiny, na paškál si autoři berou i různé typy extenzivního hospodaření, včetně ekologického zemědělství (dále EZ). Na příkladu dvou plodin (hrášku a ozimé pšenice) ekologicky vypěstovaných ve Švédsku, poukazují na nižší výnosy ekologické produkce, která tak může v budoucnu hypoteticky stát za rozšiřováním zemědělských ploch a tím vyššími emisemi uhlíku. Ekologicky vypěstovaný hrách má o 50 % větší negativní dopad na klima než konvenční, u ozimé bio pšenice je rozdíl až 70 %.

Tato zjednodušení se však některý vědcům nelíbí. Tvrzení, že větší potřeba ploch pro EZ vede k vyšším emisím oxidu uhličitého díky odlesnění, podsouvá veřejnosti klamnou představu, že ekologické zemědělství v jedné lokalitě přispívá k vymýcení původních ekosystémů jinde na světě. Výsledky výzkumů navíc nezohledňují jiné skleníkové plyny než CO2 ani nezvažují význam biologické rozmanitosti či dalších ekosystémových hodnot. Přitom, přihlížíme-li ke kritériím udržitelnosti jako je zdraví, biodiverzita či nakládání s vodou, mohou být některé „uhlíkově“ méně efektivní zemědělské postupy celkově udržitelnější. Kritizován je i výběr bio plodin, které autoři pro porovnání výnosů zvolili. Na porovnávání produkcí obou systémů existuje totiž velké množství výzkumů, realizovaných zajisté v příhodnějších zemědělských oblastech, než je Švédsko.

Studie nepřihlíží ani k vyššímu podílu půdního uhlíku v ekologickém hospodaření oproti konvenčnímu a nezmiňuje potenciálně vyšší půdní degradaci v konvenčních systémech, což může snižovat hodnotu jejich pozitivního efektu na klima (carbon benefit).

Pro výzkum je třeba mít tematicky izolované studie, které pomáhají pochopení sledovaného. V odpovědné komunikaci s veřejností je ale třeba, aby téma bylo prezentováno v kontextu. Mluvíme-li o udržitelném zemědělství a zajištění výživy, je zásadní propojovat problematiku emisí skleníkových plynů s dalšími indikátory udržitelnosti a jasně komunikovat jejich potenciální protiklady a nutnost volby.

Co na to jiné výzkumy?

Jedním z častých dotazů je, zda může ekologické zemědělství uživit lidstvo. Jaký by to mělo dopad na životní prostředí, kdyby byla veškerá zemědělská půda v ekologickém systému? Ekologické hospodaření by v porovnání s konvenčním vyžadovalo k uživení světové populace větší plochu půdy, nedocházelo by ale ke zvyšování emisí skleníkových plynů. Současně by se významně snížilo užívání herbicidů, pesticidů a došlo by k redukci nadbytečného dusíku, a tím k posílení biodiverzity.

Studie zveřejněná v Nature Comunicaction (Muller et al. 2027) se zabývala modelováním scénářů uplatnění ekologického zemědělství v roce 2050. Pracovala přitom se scénáři s různým procentuálním podílem ekologického zemědělství vůči celkové ploše zemědělské ploše (0 a 100 %) a do modelu zahrnula i faktor plýtvání potravin (omezení plýtvání o 0 a 50 %) a snížení plochy orné půdy používané pro produkci krmiv (0 a 100 %). Výsledky pak byly porovnané s předpokládaným nárustem obyvatelstva na planetě v roce 2050 na 9 miliard (FAO 2012).

Ekologické zemědělství a potravinové strategie

Ve studii byl použit model SOL - vzestupný model dynamiky zemědělské produkce a sektoru potravin, kalibrovaný daty FAOSTAT, především z listů potravinové bilance a zahrnující všechny země / státy a geografická území, a rovněž komodity, kterými se FAOSTAT zabývá. Model nebral v potaz individuální rozhodnutí farmářů a spotřebitelů, vliv cen a tržní efekty v ekonomickém slova smyslu. Jeho cílem bylo zmapovat vliv, které kombinace několika strategií mohou mít.

Podle odhadu se počítá s navýšením ploch orné půdy do roku 2050 o 6 % (FAO 2012). Přechod na 100% bioprodukci by vedl k dalšímu navýšení o cca 16 až 33 % ploch, případně k propadu výnosů (v průměru o 8 % až 25%). Pokud by ale byl přechod na ekologické zemědělství doplněn dalšími změnami v globálním potravinovém systému – zejména snížením množství pěstovaných krmiv na orné půdě a omezením plýtvání potravinami – dokázalo by ekologické zemědělství udržitelným způsobem v roce 2050 nasytit 9 miliard lidí. Jak autoři studie podotýkají, změny v potravinovém systému by však musely proběhnout na globální úrovni. Bez těchto změn by přechod na plnou bioprodukci nebyl udržitelný a vedl by ke zvyšování plochy zemědělské půdy.

Omezení pěstování krmiv na orné půdě

Omezení celosvětové poptávky po živočišných produktech a jejich podílu v lidské stravě je strategií, která umožňuje větší udržitelnost potravinových systémů ve vztahu k využívání přírodních zdrojů, životnímu prostředí i lidskému zdraví. Kombinace ekologického zemědělství a omezení pěstování krmiv na úkor plodin pro výrobu potravin, by mohla být příslibem pro udržitelnější zemědělskou produkci, zásobování potravinami a spotřebu.

Pro zajištění výživy zvířat proto autoři ve scénářích počítali s využíváním zdrojů, které neslouží k přímé produkci potravin, tj. s travními porosty, pastvinami, ale i s využitím vedlejších produktů výroby potravin. Role hospodářských zvířat se tak ve scénářích přesouvá směrem k využití zdrojů, které by jinak pro uspokojení lidské výživy nepřipadaly v úvahu. Není tedy poháněna změnami stravovacích návyků prosazovanými z “vnějšku” na úrovni spotřebitele, ale tyto změny jsou důsledkem posunů v procesu výroby.

Zajištění výživy

Stravovací návyky hrají v udržitelném zemědělství klíčovou roli, proto jedním z aspektů, kterým se model zabýval, bylo plýtvání potravinami. Ve scénářích s přechodem k ekologickému zemědělství se počítalo se zachováním stejného množství obsahu kalorií a bílkovin ze zemědělské produkce jako v referenčním scénáři. Průměrná hodnota 3028 kcal na člověka a den, kterou udává FAO, však zahrnuje i ztráty potravin, které podle odhadů z roku 2011 celosvětově dosahují 30 - 40 %. Snižování plýtvání potravinami tudíž nabízí možnou cestu k šetrnějšímu využívání zdrojů a nižším dopadům zemědělství na životní prostředí.
V případě 100% přechodu k ekologické produkci by se podíl bílkovin zvýšil na 12 % oproti 10,9 % v referenčním scénáři, což je uspokojivé (minimální hodnota, kterou doporučuje Rada pro potraviny a výživu Národní akademie věd USA, činí 10%). Podíl živočišných produktů by klesl z 38 % v referenčním scénáři na 36 % u 100% přechodu na ekologické zemědělství (nárůst podílu bílkovin rostlinného původu vyvážil nutriční hodnoty masa).

Faktorem, který v analýze změnil výrazně skladbu stravy, bylo omezení produkce krmiv. Pokud se krmiva vyřadila zcela, klesl podíl živočišných produktů na celkové zásobě proteinů z 38 na 11 % a plochy luštěnin se zvětšily až na 20 % ve všech produkčních systémech. Proto zvyšování podílu bioprodukce dále nezvyšovalo podíl ploch luštěnin, které už byly na úrovni 20 % z celkové výměry orné půdy, ale vedlo k nižším výnosům. To objasňuje klesající podíl luštěnin ve stravě se zvyšující se bioprodukcí. Rostoucí podíl luštěnin je potřebný ke kompenzaci nižších zásob živočišných proteinů (scénáře s omezením pěstování krmiv na úkor potravin) a k zajištění zásobování půdy dusíkem (bioscénáře).

Shrnuto na závěr, studie ukázala, že ekologické zemědělství může za podmínky dostatečně produkce luštěnin, společně s výrazným omezením pěstování krmiv na úkor potravin, sníženým objemem živočišné výroby a s omezením plýtvání potravin přispět k zajištění dostatku potravin a ke zmírnění dopadu na životní prostředí. Všechny tyto úkony, tedy zvyšování výnosů a produkce, omezení plýtvání potravinami a snižování počtů chovaných zvířat a spotřeby živočišných produktů, by měly být realizovány současně tak, aby žádný z nich nemusel fungovat jako samostatné opatření v maximální míře.

Model ekologického hospodaření, který by dokázal zajistit dostatečné množství potravin (počítáno v množství kalorií) a dostatečný přísun bílkovin na obyvatele při zachování světové výměry orné půdy na 1.54 miliardách hektarů (tedy bez nárůstu výměry zemědělské půdy) by zahrnoval následující kroky:

  • omezení využívání orné půdy pro produkci krmiv (-50%)
  • snížení konzumace bílkovin živočišného původu a snížení přijímaného množství kalorií potravin živočišného původu (-65%)
  • a významné snížení plýtvání potravinami (-50%).
(Muller, A. at all (2017): Strategies for feeding the world more sustainably with organic agriculture)

Vybrané výsledky studií

  • Rozdíl ve výnosech na plochu ekologického a konvenčního systému v mírném klimatu se pohybuje v rozsahu mezi 20 %- 25 % ve prospěch konvenční produkce. Limitem je omezené množství dusíku, příjem fosforu v alkalických a kyselých půdách a nedostatečná regulace plevelů, škůdců a chorob. V afrických oblastech na území s limitovanými zdroji vody jsou výnosy až od 116 % vyšší v porovnání s konvenčně hospodařícími farmami. (Hine et al. 2008)
  • Ekologicky obhospodařovaná půda váže o 450 kg více C/ha/rok. Zásoba uhlíku ve svrchních 20 cm půdy byla o 3,5 t C /ha vyšší než u konvenčně obhospodařované půdy. (Gettinger at al. 2012)

Pro Českou technologickou platformu pro ekologické zemědělství zpracovaly:
Mgr. Kateřina Čapounová
Mgr. Pavlína Samsonová
foto

© 2012 - ČTPEZ - Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství

Sídlem ČTPEZ je sídlo koordinátora: Bioinstitut o.p.s., Ondřejova 13, 779 00 Olomouc, e-mail: info@ctpez.cz
Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect