www.ctpez.czČlánky › Vyšlo v Zemědělci: Základní látky – nové možnosti ochrany rostlin v ekologickém zemědělství (2. díl)

Vyšlo v Zemědělci: Základní látky – nové možnosti ochrany rostlin v ekologickém zemědělství (2. díl)

16.8.19  |    

foto

V minulém čísle jsme informovali o tzv. základních látkách (ZL), které je možné využít při ochraně rostlin ekologickém zemědělství (EZ). Jedná se o látky, které byly zaregistrovány podle článku 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009, podle kterého se schvalují a tedy patří mezi tzv. účinné látky, které nevzbuzují obavy, protože nemohou svými vlastnostmi způsobit narušení činnosti žláz s vnitřní sekrecí ani nemají neurotoxické nebo imunotoxické účinky a neovlivňují necílové organismy. Zároveň splňují kritéria pro potraviny podle článku 2 nařízení (ES) č. 178/2002.

Dnes představíme další z nich, které je možné použít v ekologickém zemědělství, ale také další schválené ZL, které prozatím v ekologii povoleny nejsou, protože nespadají do kategorie látek rostlinného nebo živočišného původu, jak vyžaduje stávající ekologická legislativa.
Pozitivní seznamy účinných látek, které je možné použít v EZ, jsou však průběžně revidovány a aktualizovány a proto můžeme očekávat, že i tyto další schválené ZL budou postupně povoleny pro použití v EZ jako např. hydrogen uhličitan sodný (viz níže). O případných změnách Vás budeme informovat.

Základní látky rostlinného nebo živočišného původu, které je možné použít v EZ

Syrovátka

Syrovátka je mléčné sérum, které vzniká odstraněním kaseinu z mléka, kdy po sražení mléka vzniká tuhá složka - tvaroh a tekutá složka - syrovátka, nazývaná též mléčné sérum. V minulosti byla likvidována jako odpad. Dnes se využívaná v potravinářství, protože se zjistilo, že obsahuje vitamíny B1, B2, B3, B5, B6, B9, B12, H, C či E a velké množství zdraví prospěšných minerálních látek jako je hořčík, fosfor, vápník, draslík, sodík či zinek.
Jako ZL se syrovátka používá proti padlí na zelenině (především na okurkách, cuketách či dýních). Aplikuje se postřikem v koncentraci od 0,6 do 3 kg na 100 l aplikační jíchy a postřik se opakuje (nebo střídá s jinými vhodnými ZL) 2-5krát. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANTE/12354/2015– rev. 1)

Cukr

Cukr patří asi mezi jednu z nejčastěji používaných potravinářských přísad. Cukr je přírodní sladidlo, zpravidla označovaná odborně jako potravinářský cukr. Chemicky je to sacharóza, tedy disacharid složený z jedné molekuly α-D-glukózy a jedné molekuly β-D-fruktózy, spojených α,β-1,2-glykosidovou vazbou. Vyrábí se jako potravinářská surovina v cukrovarech z cukrové třtiny nebo z cukrové řepy.
Cukr je registrován jako elicitor (= bioistimulant) syntézy látek přirozené obranyschopnosti rostlin jabloní a kukuřice. Elicitační účinnost je obvykle závislá na samotné geneticky dané schopnosti jednotlivých odrůd plodin, vytvářet dostatečné množství obranných látek, které mají insekticidní účinky. Aplikuje se velmi malé množství cukru v postřikové kapalině a to brzy ráno před 9. hodinou, kdy je zároveň předpoklad slunečného dne. U jabloní se aplikuje cukerný roztok 7-10krát a to pravidelně v rozmezí 15 dnů a to v období růstové fáze BBCH 6 – 65, u kukuřice se provádí aplikace 3-4krát ve stejném časovém rozmezí a to ve fázi BBCH 12-51. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANCO/11406/2014–rev. 2)

Fruktóza

Fruktóza (ovocný cukr, levulóza) je monosacharid, který se řadí k šestiuhlíkatým monosacharidům (hexózám) a patří mezi ketózy. Nachází se v mnoha potravinách, např. v medu (38 %) a zejména v ovoci bohatém na vlákniny. K její izolaci se užívá nejčastěji polysacharid inulin.
Jako ZL se využívá stejně jako cukr, tedy jako elicitor obranného mechanismu rostlin. Platí tedy pro něj úplně stejné aplikační zásady s drobnými změnami; aplikuje se 5-7krát a to pravidelně v rozmezí 21 dnů. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANCO/12680/2014– rev. 1)

Slunečnicový olej

Slunečnicový olej je netěkavý olej získávaný ze semen slunečnice (Helianthus annuus). Běžně se používá jako jedlý olej do potravin a také jako zvláčňující složka v kosmetických přípravcích. Slunečnicový olej obsahuje především kyselinu linolovou ve formě triacylglycerolu. Používá se k ochraně rajčat proti padlí a to tak, že se aplikuje postřikem v období možného výskytu patogenu tedy v období BBCH 32-71. Aplikace se provádí 2-4krát a to opakovaně v intervalech 8 dní. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANTE/10875/2016)

Hořčičný prach

Jako ZL se používá hydrolyzovaný prášek ze semen připravený ze tří druhů hořčic (samostatně nebo ve směsi), který odpovídá kvalitativním požadavkům uvedených podle CAS 84929-33-9 (pro Brassica alba), CAS 93062-78-3 (pro Brassica juncea) a CAS 90064-15-6 (pro Brassica nigra). Hořčičný prášek se používá smíchaný s vodou k moření osiva pšenice seté proti snětím. Příprava mořící směsi je jednoduchá; smíchá se 1,5 kg prachu s 4,5 l vody a toto množství vystačí k namoření 100 kg osiva. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANTE/11309/2017– rev. 2)

Cibulový olej

Olej z cibule (Allium cepa), který odpovídá kritériím CAS 8002-72-0 se používá jako repelent proti pochmurnatce mrkvové v porostech mrkve seté. Olej se aplikuje pomocí odpařovačů, které se připraví například tak, že se nezředěný olej vlije do malé skleněné nebo plastové nádoby, která se vloží jiné plastové nádoby, tak aby obě nádobky byly otevřené a otvory tak umožňovaly odpařování. Vnitřní nádobka se plní 20 ml cibulového oleje. Je také možné, že se malá vnitřní nádobka naplní pouze 4,4 g cibulového oleje a pak se přidají ethylenvinylacetátové granule (komerčně dostupné) a to až do celkové hmotnosti 30 g. Granule totiž zlepšují uvolňování par z dávkovače a prodlužuje jeho dobu životnosti. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANTE/10615/2018– rev.1)

Pivo

Český národní nápoj – pivo – je registrován jako známá návnada na škodlivé plže. Tento způsob odchytu je relativně dobře známý, proto tedy alespoň velmi stručně. Nezředěné pivo se vlije do krytých pastí. Počet pastí záleží na tlaku škůdců, přibližně se dává asi 1 past zapuštěná do země na 1m2. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANTE/11038/2017– rev.1)

Ocet

Kdo z nás by neznal ocet, který se používá jako potravinářská přísada a konzervační činidlo snad v každé domáckosti. Jeho hlavní složkou je kyselina octová v koncentraci podle druhu octa od asi 4 do 18 % (nejčastější koncentrace je 8 %). Potravinářský ocet se vyrábí oxidací tekutin obsahujících etanol, například vinný ocet z vína. Během oxidace bakterie rodu Acetobacter oxidují za přítomnosti kyslíku etanol na kyselinu octovou. Ocet se v potravinářství užívá jednak ke konzervaci zeleniny, jednak jako okyselující součást pokrmů v řadě kuchyní světa. Byl takto používán již v antice. Jako ZL se používá k dezinfekci osiva a běžného zahradního náčiní proti všem bakteriálním a houbovým patogenům a to ponořením do roztoku 2,5-5% po dobu asi 20-30 sekund. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANCO/12896/2014– rev. 1)

Základní látky, které nejsou rostlinného nebo živočišného původu a které prozatím nelze použít v EZ

Mastek

Mastek (talek, steatit, klouzek), chemický vzorec Mg3Si4O10(OH)2, je jednoklonný minerál. Mastek vzniká nejčastěji v okolí hydrotermálních alterovaných ultrabazik, které jsou zastoupeny v serpentinitech, mastkových břidlicích, či v souvislosti s karbonátovými horninami, kde vzniká z olivínu, enstatitu a jiných minerálů bohatých na hořčík na které působí roztoky bohaté na CO2.
Jako ZL se používá k ochraně ovocných dřevin proti především savým škůdcům a to jako mechanická bariéra. Mastek se důkladně rozmíchá přímo v postřikové nádrži s vodou. Musí být jemně mletý, tak aby tvořil jemnou suspenzi a bylo možné jej aplikovat standardním postřikem. Postřik je třeba opakovat v závislosti na deštích a intenzity smyvu. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANTE/11639/2017 rev.4)

Chlorid sodný (jedlá sůl)

Chlorid sodný (NaCl) je chemická sloučenina běžně známá pod označením kuchyňská sůl nebo ještě častěji jen jako sůl. V přírodě se vyskytuje v podobě nerostu halitu, známého též pod názvem sůl kamenná. Jedná se o velmi důležitou sloučeninu potřebnou pro životní funkce většiny organismů.
Francouzští vinaři používají roztok soli proti houbovým chorobám révy vinné. Jelikož se jedná o sůl, která může být při vysokých dávkách fytotoxická, používá se 1 maximálně 2 aplikace za rok. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANTE/10383/2017– rev.1)

Jílové uhlí

V kosmetice používaná směs aktivního uhlí, sazí a bentonitu známá jako „Clayed charcoal“ je registrovaná jako základní látka při sanaci pozemků, kde se vyskytlo závažné onemocnění révy vinné, tzv. Esca a Petriho choroba révy. To jsou neléčitelná, vysoce destruktivní onemocnění kmene révy vinné, která jsou způsobena komplexem houbových patogenů rodu Phaeoacremonium. Tyto houby způsobují postupné chřadnutí a odumírání révových keřů. A v současnosti představují jeden z největších problémů, s jakým se potýkají vinaři v Evropě. Záludnost obou chorob spočívá v tom, že příznaky napadení se projeví až několik let po infekci. Clayed charcoal se zapravuje do půdy při její sanaci v dávce 500 kg/ha. Tato směs aktivního uhlí, sazí a bentonitu působí v půdě dezinfekčně a potlačuje rozvoj těchto patogenů. Tuto praktiku používají především ve Francii, kde s ní zatím mají asi největší zkušenosti. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANTE/11267/2016– rev. 1)

Hydrogenfosforečnan amonný

Hydrogenfosforečnan amonný se vyrábí reakcí kyseliny fosforečné a amoniaku a v praxi se používá jako aditivum v potravinářství. Nepoužívá se však příliš často (společně s fosforečnanem a hydrogenfosforečnanem amonným má kód E342, v zemích Evropské unie je jejich používání již zakázáno, ale třeba ve Spojených státech amerických nikoliv). V zemědělství se s ním můžeme setkat v hnojivech a dalším využitím této látky je například v analytické chemii.
Využívá se jako návnada do odchytových pastí proti některým druhům vrtulí. V našich podmínkách lze použít tuto návnadu proti vrtuli třešňové (Rhagoletis cerasi). Aplikace návnad je jednoduchá. Hydrogenfosforečnan amonný se rozpustí ve vodě a připraví se 4% roztok, který se nalije do odchytových pastí, které se zavěsí mezi stromy (doporučené je dávat 1 past na strom nebo 100 pastí na ha). Návnada se mění jednou za 6-8 týdnů. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANTE/12351/2015– rev. 1)

Hydroxid vápenatý (potravinářský)

Hydroxid vápenatý, tradičně nazývaný hašené vápno, vápenný hydrát nebo jen vápno, je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem Ca(OH)2. Je to bezbarvá krystalická látka nebo bílý prášek, který se vyrábí z oxidu vápenatého směšováním s vodou – tedy tzv. hašením vápna. V potravinářství slouží k úpravě pH, prodloužení trvanlivosti vajec nebo ke zpevňování potravin při jejich konzervování.
Používá se k dezinfekci stromů proti nektriové rakovině, což je houbová choroba dřevin způsobená houbou hlívenka buková (Nectria galligena). Chorobu mohou ale způsobit i bakterie rodu Pseudomonas a houby z rodů Valsa (ta způsobuje cytosporové odumírání), Diaporthe, Gloeosporium atd. Nádory na kmenech mohou být velké až metr. Otevřená rakovina vzniká tak, že houba opakovaně napadá hojivá pletiva a drážděním způsobuje jejich nadměrné bujení. K infekcím dochází přes otevřená poranění stromu (tedy po řezu), ale i přes ranky vznikající po opadu listů. Nejčastěji napadená tkáň bývá v okolí čípků (malé části větve, kde se nenachází pupen) či na místě poranění. Po opadu listů se tedy provádí opakovaný postřik 24% nebo 32% hydroxidem vápenatým, který rány dezinfikuje a to především tím, že nízké pH brání patogenům v jejich vývoji. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANCO/10148/2015– rev. 1)

Hydrogenuhličitan sodný

Hydrogenuhličitan sodný neboli jedlá soda je bílý prášek se zásaditým pH, který se používá v potravinářství, především jako součást kypřicích prášků do pečiva a šumivých prášků do nápojů. Své využití našla jedlá soda i v ochraně rostlin jako náhrada za fungicid. Lze ji využít především proti padlí škodícím na révě vinné, zelenině a okrasných rostlinách. Dále se aplikuje proti strupovitosti jablek. Ochranný zásah se provádí opět standardním postřikem v koncentraci od 300 do 2000 g na 100 l postřikové jíchy a to opakovaně jednou až osmkrát v desetidenních intervalech. Často se aplikace střídají s jinou fungicidní ZL.

Jedlou sodou je také povoleno ošetřovat sklizené plody, aby se zabránilo zkáze skladovaného ovoce skládkovými chorobami způsobeným houbami rodu Penicillium. Pro tento účel se aplikuje 1-4% roztok na plody, a to ihned po sklizni (postřikem či krátkodobým máčením). Ovoce (například jahody či hroznové víno) pak lépe snáší přepravu a nekazí se při delším skladování. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANTE/10667/2015– rev. 4)

Poznámka: tato základní látka není v současné době v EZ povolena. V navrhované novele nařízení Komise (ES) č. 889/2008 z letošního jara už však uvedena je a po schválení této novely bude pro EZ schválena. Protože nesplňuje podmínku základních látek použitelných v EZ (základní látky jsou rostlinného nebo živočišného původu), bude do Přílohy II. zařazena do kategorie Jiné látky, jako samostatná položka (spolu s hydrogenuhličitanem draselným).

Peroxid vodíku

Peroxid vodíku (chemický vzorec H2O2), někdy nazývaný jako kysličník, je čirá kapalina, o něco viskóznější než voda. Má silné oxidační, ale i redukční vlastnosti a často se používá jako dezinfekce (3% vodný roztok). A protože je při nízkých koncentracích bezpečný, používá se také jako ZL k dezinfekci nářadí a sadby před výsadbou proti bakteriálním a houbovým chorobám přenosných sadbou či nářadím. Další použití je k dezinfekci osiva před výsevem. (Podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu SANTE/11900/2016– rev. 1)

O další zápisy ZL se snaží především francouzští vědci, kteří často experimentují s různými pesticidními náhradami a snaží se nalézt vhodné a jednoduché alternativy především pro vinaře, kteří se v tomto ohledu nebojí experimentovat a aktivně se do projektů zapojují. V České republice se využitím základních látek a také hledáním nových, které by se daly využít v rámci ochrany plodin, jako jsou například obiloviny, chmel či brambory, zabývá tým vedený Ing. Romanem Pavelou z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v.v.i. v Praze. Příprava podkladů pro registrační řízení je ale časově velmi náročná práce, relativně pomalá jsou i schvalovací řízení a tak další ZL přibývají jen pozvolna. Pro rychlou implementaci je potřeba přehodnotit stávající legislativu, která by se měla více opírat o dynamiku současného výzkumu a měla by rychleji reagovat na měnící se registrace ZL. Stejně tak je nutné zemědělce dále vzdělávat a upozorňovat na nové možnosti ochrany rostlin a zemědělských produktů. Zatím také zcela chybí podpora využití těchto látek formou dotačních titulů, která by usnadnila rozšíření environmentálně bezpečných způsobů ochrany rostlin, stejně tak, jako je tomu například u bioagens.

Závěrem můžeme konstatovat, že ačkoliv první ZL byla registrovaná již v roce 2013, přesto se informace mezi pěstitele dostávají jen pozvolna a v některých státech se k zemědělcům zatím nedostaly vůbec. Věřím tomu, že mnozí z čtenářů uslyší tento termín dokonce poprvé.
Bez zájmu samotných pěstitelů, kteří by se sami chtěli aktivně zapojit do mezinárodní snahy zlepšit bezpečnost zemědělské produkce, to ale nepůjde. Naštěstí již někteří z nich tyto přípravky vyzkoušeli, a protože základní látky uspěly v boji se škodlivými činiteli, znovu se k nim vracejí. A to je důležité jak pro naše zdraví, tak pro životní prostředí.
Pro další informace se mohou pěstitelé obrátit na pracovníky ÚKZÚZ nebo přímo na autora tohoto článku.

Pro ČTPEZ připravil:
Ing. Roman Pavela, Ph.D.
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha

Příloha:  Zemědělec č. 33 / 2019 [972.8 kB, pdf]
Příloha Tabulky 2.díl [67.1 kB, pdf]
Souvisí s členy:  VÚRV

© 2012 - ČTPEZ - Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství

Sídlem ČTPEZ je sídlo koordinátora: Bioinstitut o.p.s., Ondřejova 13, 779 00 Olomouc, e-mail: info@ctpez.cz
Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect