www.ctpez.cz › Vyšlo v Zemědělci: Ekosystémové funkce a služby se vyplatí podporovat. I v dotacích.

Vyšlo v Zemědělci: Ekosystémové funkce a služby se vyplatí podporovat. I v dotacích.

19.12.18  |    

foto
Zemědělsky obhospodařovaná půda a krajina je odjakživa vnímána a využívána jako zdroj surovin pro výrobu potravin a krmiv pro hospodářská zvířata a její ekonomické hodnocení je založeno na potenciálu produkce, kdy cenu udává přímý užitek pro člověka. Poskytuje však i řadu tzv. mimoprodukčních funkcí, které jsou pro existenci produkčních funkcí naprosto nezbytné (zmírňování teplotních extrémů, zadržování vody, obnova půdní organické složky, produkce kyslíku ad.), Společnost je považuje za samozřejmé a ve svém hodnotovém systému je zcela opomíjí. Význam a podpora těchto služeb není zvažován ani při výpočtu plateb zemědělských dotací.

V ekosystémech dochází k neustálé výměně látek, energií a informací, jejichž výsledkem jsou tzv. ekosystémové funkce a služby. Zdravé ekosystémy s dostatkem vegetace a vody poskytují klimatizační a retenční služby, při kterých jsou schopny využít cca 60-70 % dopadajícího slunečního záření. To o dva až tři řády převyšuje technologické schopnosti lidí při náhradě těchto služeb přirozené vegetace. Potenciál ekosystémových služeb zemědělské krajiny je výrazně snižován intenzivním zemědělstvím. Je prokázán jeho negativní vliv zejména nadbytkem dusíkatých vstupů v míře, která nemá obdoby. Ze zemědělství do půdy unikající reaktivní dusík tyto služby výrazně mění. Důsledky toho se projevují v kontextu fungování celé krajiny.

Orná půda

Mimoprodukční funkce orné půdy souvisí s koloběhem vody a živin v ní. Jedná se především o infiltraci vody do půdy (doplňování zásob podzemní vody, zpomalení povrchového odtoku); filtraci vody (obohacení vody o min. látky, úprava pH, zachycení kontaminantů); zadržování a akumulaci vody (1 ha hluboké černozemě může akumulovat až 3500 m3 vody!); ukládání živin (např. N, P, K, Mg, jako zásobu pro rostliny a současně ochranu vodních toků před eutrofizací); transportní, transformační a asanační funkci (umožňuje přeměnu látek – rozklad, mineralizace, syntéza…)

Pohříchu se dosud neuvažuje o diskriminaci ekosystémových služeb průmyslovými hnojivy, o omezování uhlíkatých investic z kořenů rostlin způsobovaném nadbytkem dusíkatých vstupů z atmosféry. Nadbytek reaktivního dusíku v půdě způsobuje silnou redukci kořenových výměšků, které jsou základním pohonem regenerace půdní organické hmoty v přírodních ekosystémech.

V půdě dochází k degradaci stabilnějších forem půdní organické hmoty, tím je omezována infiltrace a retence srážkové vody v půdě. Zejména orná půda pak přijímá a zadržuje pouze zlomek dešťových srážek v porovnání s minulostí. Nedostatečné množství vsáknutých srážek ohrožuje krajinu erozí a následně nedovolí rostlinám efektivněji vstřebávat sluneční energii, tuto měnit biologickou cestou na energii chemických vazeb v organických látkách, ukládat ji v půdě a tím krajinu ochlazovat.

Nebudeme-li zvažovat a podporovat i mimoprodukční funkce půdy, tak dojde, a v podstatě už dochází, i k omezení samotné produkční funkce. Už dnes jsou nahrazující atributy, jako jsou umělá hnojiva, stimulanty apod. téměř na hranici možností a bude docházet k výraznému propadu. V případě hlavního faktoru do budoucna – vody, lze předpokládat její výrazný nedostatek, které přívalové deště nenahradí.

Fakta jsou jednoduchá, řešení komplikovanější. Garantem změn by proto měl být stát, který může definovat podmínky pro výplatu dotací na ornou půdu, tak, aby omezil používání dusíkatých hnojiv v čisté minerální podobě. Např. definovat jasné a srozumitelné pravidlo: bude-li zemědělec čerpat finanční dotace a podpory na hospodaření, musí garantovat, že se do „jeho“ půdy dostává na jeden díl průmyslového dusíku z hnojiv nejméně deset dílů organického uhlíku (z kompostu, hnoje, z krycí plodiny, meziplodiny atd).

Stávající systém Tříd ochrany ZPF, který dnes hodnotí pouze produkční potenciál půd, je potřeba rozšířit o mimoprodukční funkce půdy a ty pak promítnout i do dotační politiky státu. Příkladem může být zemědělec, který při využití půdoochranných technologií sníží odtok vody z pozemku o 80 %, ale přitom se mu sníží čistý zisk o 15 %; ohodnotit to, že tímto hospodařením plní státu a veřejnosti významnou činnost pro omezení dopadů klimatických změn a současného negativního stavu krajiny.

Travní porosty

Mezi nejvýznamnější mimoprodukční funkce trvalých travních porostů patří hydrologická funkce, která zajišťuje omezení povrchového odtoku, vyšší infiltraci vody do půdy, čištění prosakující vody; funkce půdoochranná na výrazně erozně ohrožených půdách a v ochranných pásech vodních toků; hygienická (prašnost) a klimatická (ukládání uhlíku). Travní porosty jsou také prostředkem pro zvýšení heterogenity krajiny v místě, kde se jinak tyto porosty běžně nevyskytují (rezervoár biodiverzity). Na travní porosty je vázáno velké množství živočichů, zejména hmyzu a dalších členovců, dvouděložné rostliny jsou zdrojem potravy hmyzích opylovačů apod.

Dočasné travní porosty na orné půdě umožňují regeneraci půdní úrodnosti (obohacování o cca. až 10 t/ha organické hmoty ročně, absence používání pesticidů, rozvoj žížal) a úsporu značného množství fosilní energie na výrobu dusíkatých hnojiv (fixace dusíku jetelovinami) a zpracování půdy (víceletost).

U trvalých travních porostů dochází k nárůstu podílu degradovaných porostů s nízkým podílem jetelovin a dalších dvouděložných bylin, většinou s dominancí kostřavy červené (nízká produkce málo kvalitní píce, nízká diverzita rostlin i hmyzu); ke zhutnění a okyselování půd (nízká efektivnost hnojení, nízká biodiverzita i vsakovací schopnost pro vodu); v místech intenzivní pastvy (zimoviště, krmiště) nebo v okolí BP stanic naopak k eutrofizaci travních porostů (porosty s vysokým podílem širokolistých šťovíků, pcháče osetu a kopřivy – nízká diverzita i kvalita píce); k opouštění travních porostů obtížně dostupných, které postupně zarůstají keři a stromy, popř. se na nich hromadí stařina a zamokřují se, což znamená ztrátu produkční schopnosti a diverzity. Nízké zatížení skotem na pastvinách a absence hnojení vede k neefektivnímu využívání píce, koloběh živin není uzavřený a export převažuje nad importem (negativní bilance živin zejména fosforu).
Vysoké dávky hnojiv způsobují povrchový odtok vody, který ochuzuje půdu o vláhu a omezuje dotaci podzemních vod; snižují diverzitu rostlin i hmyzu (převládnou rychle rostoucí, agresivní druhy trav a bylin – např. širokolisté šťovíky). Naopak úplná absence hnojení vede ke snížení výnosů píce, k ústupu kvalitních druhů a postupně i ke snížení diverzity rostlin (oligotrofní druhy).

Čisté travní porosty s malým podílem jetelovin a dalších dvouděložných bylin jsou náročnější na hnojení a současně náchylnější na sucho. Přísevy a zakládání nových porostů s vyšším podílem jetelovin a dalších bylin zvýší jejich toleranci k suchu, zvýší obsah minerálů, umožní snížit dávky hnojiv při stejné produkci a současně zvýší nabídku pylu a nektaru pro opylovače a další hmyz. Správný způsob dlouhodobého ošetřování a hnojení travních porostů (s důrazem na statková hnojiva) sníží potřebu obnov (prodlouží jejich vytrvalost), které jsou spojeny s mineralizací organické hmoty a únikem nitrátů do podzemních vod.
Častější využívání pastvy bude spojeno s lepším welfare a zdraví zvířat a se snížením potřeby dodatkové energie (omezení sečení a transportu píce, odvozu a aplikace hnoje či kejdy).
Vzhledem k výskytu několika suchých ročníků (nedostatek píce) a zvyšování cen nájmů se zvyšuje tlak zemědělců na zvýšení produkce píce pomocí obnov a zvýšeného hnojení. V případě navyšování cen zemědělských produktů klesá atraktivita dobrovolných agroenvironmentálních programů, které většinou zemědělskou produkci omezují.
Je nutné zcela změnit pohled na travní porosty, které byly v minulosti často považovány pouze za „nutné zlo“ a zdroj příjmů z dotací a dostatečně ocenit jejich skutečný význam v rámci ekosystémových služeb. Ke správnému hospodaření na travních porostech je třeba více znalostí, než na 1 hektar orné půdy, proto je potřeba nezanedbávat v tomto směru ani vzdělávání zemědělců.

Voda

V důsledku rozsáhlého odvodnění půdy a destrukce přirozeného vegetačního krytu zemědělsky obhospodařované krajiny došlo k narušení koloběhu vody a látek. Voda z krajiny mnohem rychleji odtéká, místo aby cirkulovala v krátkém oběhu. S odtokem vody zároveň vzrůstá intenzita odnosu rozpuštěných i nerozpustných látek, včetně rostlinných minerálních živin, a klesá půdní úrodnost.
Nejvíce postižena zemědělskou činností jsou v ČR prameniště (90 %), cca 1,1 mil. ha půdy je odvodněno a nebyly ušetřeny ani říční toky a údolní nivy. Bylo upraveno cca 36 tis. kilometrů říčních toků (tj. 40 %), délka toků byla zkrácena o 1/3, což v konečném důsledku znamená pokles hladiny podzemní vody o cca 1 - 1,5 m.
Vedle vodních toků mají pro koloběh vody v zemědělské krajině nezastupitelnou roli také mokřady. Fungují jako zásobárna vody a mají vliv na stabilizaci mezoklimatu evapotranspirací, kterou zajišťují rostliny dostatečně zásobené vodou. Díky tomu jsou významným zdrojem vláhy a zabezpečují nižší výkyvy teplot. V důsledku nedostatku vody a trvalé vegetace totiž dochází k výraznému přehřívání krajiny. Jen vodou nasycená půda a vegetace zmírňují extrémní teploty a chrání krajinu před vysycháním.
Vedle regulace teplotních výkyvů je další nezastupitelnou rolí mokřadů, stejně jako břehových porostů podél vodních toků, retence polutantů, které jsou z území odplavovány. Dle dat z různých zemí světa se retence dusíku v mokřadech pohybuje v rozmezí 11 – 11 267 kg/ha/rok, retence fosforu 1,8 – 1160 kg/ha/rok.
Nedojde-li k zásadní změně současné zemědělské praxe a využívání krajiny, která povede k obnově retenční schopnosti krajiny a půdy zadržet srážkovou vodu a neobnoví se uzavřený koloběh vody a živin, pak se nepříznivé dopady klimatické změny budou dále prohlubovat. Stále častěji budeme trpět nedostatkem vody a dlouhodobé přísušky povedou jak k výraznému poklesu produkčních služeb agroekosystémů, tak i ekosystémových služeb regulačních, jako je regulace podnebí, biogeochemických cyklů, čištění vody, jejichž fungování je zásadním předpokladem k dosažení udržitelného rozvoje zemědělství.

Cestou k udržení těchto funkcí je podpora zadržení a zpomalení odtoku vody z povodí, diverzifikace zemědělské produkce a uplatnění širšího využití služeb mokřadů jako např. budování umělých mokřadů pro retenci (zachycování) znečišťujících látek a rostlinných živin rozpuštěných ve vodě nebo vázaných na půdní částice smývaných ze zemědělských pozemků, či obsažených v drenážních vodách.

V současné době jsme svědky toho, jak stát vynakládá nezanedbatelné prostředky na odškodňování za dopady sucha, čímž řeší pouze důsledky, nikoli příčiny. Proto Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství společně s lektory a účastníky semináře (viz níže) vyzývá k diskuzi napříč zájmovými skupinami a odborníky z řad vědeckých i vzdělávacích institucí. Domníváme se, že stávající přístup k mimoprodukčním funkcím ekosystémů a službám není dál udržitelný, a že je nutné se jimi začít zabývat ve stejné míře a intenzitě jako těmi produkčními. Za nejúčinnější nástroj pro řešení situace považujeme zejména nastavení zemědělské politiky ze strany státu tak, aby se podpora těchto funkcí a služeb stala nedílnou součástí dotační politiky státu v novém Programu rozvoje venkova. Jsme připraveni podrobně vysvětlit a sdílet aktuální poznatky a fakta o problematice narušování ekosystémových služeb a jejich důsledcích pro krajinu i celou společnost a společně vynaložit úsilí, které by dokázalo negativní vývoj zvrátit.

Při zpracování textu byly použity prezentace a závěry odborníků ze semináře „Ekosystémové služby extenzivně obhospodařovaných travních porostů v horských a podhorských oblastech“ konaného ve Frymburku, 15. – 16. října 2018.

Na území České republiky přichází ročně na 1 m2 průměrně asi 1000-1200 kWh sluneční energie. Jestliže přirozená vegetace (listnaté opadavé lesy s dostatkem vody, mokřadní ekosystémy) a přírodě blízké ekosystémy (trvalé travní porosty a další zemědělská vegetace) dokáží prostřednictvím evapotranspirace a latentního tepla efektivně využít a přeměnit až 2/3 této energie na životně důležité ekosystémové služby (klimatizační – ochlazování a oteplování, vodozádržná, půdotvorná, prostředí pro biodiverzitu), potom ztráta každého jednoho čtverečního metru přirozené či zemědělské vegetace ve prospěch zástavby či jinak zpevněného povrchu, případně nevhodným hospodařením znamená trvalou každoroční ztrátu až 700-800 kWh/m2. Při ceně cca 3 Kč/kWh to znamená každoroční ztrátu až 2100-2400 Kč/m2 čili každoroční ztrátu práce užitečné sluneční energie ve výši neuvěřitelných 21-24 mil. Kč z jednoho hektaru zlikvidované živé vegetace.
Josef Seják, K nastavení SZP v České republice po roce 2020.

Pro ČTPEZ zpracovala:
Alena Malíková a Pavlína Samsonová Bioinstitut, o.p.s.

Příloha:  Zemědělec číslo 50/2018 [1 MB, pdf]
Souvisí s členy:  Bioinstitut

© 2012 - ČTPEZ - Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství

Sídlem ČTPEZ je sídlo koordinátora: Bioinstitut o.p.s., Ondřejova 13, 779 00 Olomouc, e-mail: info@ctpez.cz
Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect