www.ctpez.czČlánky › Kvalitní orná půda díky biomléku

Kvalitní orná půda díky biomléku

4.8.21  |    

foto
Mléčné farmy přecházející do ekologického zemědělství zavádí řadu zemědělských postupů zlepšujících vlastnosti orné půdy, za účelem dostatečné produkce vlastního bio krmiva pro dojnice.

Výrazně mění strukturu pěstovaných plodin. Stávají se však ekonomicky zranitelnými v důsledku málo rozvinutého trhu biopotravin a nejistoty cenové prémie za biomléko. S novými výzvami může farmám pomoci politika, podpořit zachování tohoto prospěšného hospodaření na orné půdě.

Udržitelností zemědělských systémů v EU se zabýval mezinárodní projekt UNISECO. Vycházel z předpokladu, že pokud má být produkce potravin pro lidstvo udržitelná i do budoucna, jsou agroekologické přístupy a ekologická intenzifikace zcela zásadní. Snahou je najít rovnováhu v poskytování veřejných statků společně s životaschopnou výrobou soukromého zboží.

Klíčovou otázkou projektu bylo, jak dosáhnout této rovnováhy zajišťující dlouhodobou udržitelnost (ekonomickou, environmentální i sociální) na úrovni zemědělských podniků, aniž by byly příliš závislé na veřejných zdrojích (dotacích). Ambicí projektu UNISECO bylo řešit toto dilema společným návrhem strategií a pobídek podporujících agroekologické zemědělské systémy v participativních případových studiích v 15 evropských zemích.

Česká případová studie – biomléko a Vysočina

V každé zemi byla vybrána skupina farem stejného výrobního zaměření, avšak v rozdílných stádiích přechodu k udržitelnějším praktikám, hospodařící ideálně ve stejném regionu. Případová studie v České republice, kterou koordinoval Bioinstitut, o.p.s., cílila na možnosti zlepšení kvality orné půdy. Porovnáváno bylo hospodaření ekologických a konvenčních farem s produkcí mléka v Kraji Vysočina a klíčovým dilematem „Jak zachovat dobrou praxi hospodaření na orné půdě u ekologických podniků s chovem dojnic na Vysočině při současném zajištění jejich ekonomické životaschopnosti.“

Zacílení studie v ČR vychází ze snahy podpořit rozvoj ekologických mléčných farem se všemi jejich benefity pro půdu a vodu, jelikož tento sektor dlouhodobě stagnuje. Od roku 2012 počet dojnic v ekologickém zemědělství (EZ) zůstává okolo 7000 kusů (tvoří jen 2 % všech dojnic) a produkce biomléka představuje pouze 1 % z celkové produkce mléka v České republice. Přitom mléko a mléčné výrobky jsou jednou z hlavních komodit nakupovaných v biokvalitě, a značná část bio mléčných výrobků se dováží.

Kraj Vysočina byl vybrán jako hlavní oblast produkce mléka v ČR (tvoří téměř pětinu celonárodní produkce; 592 mil. litrů v roce 2019). Podobně je region také největším producentem biomléka (produkce 9 mil. litrů představuje téměř 30 % celkové ekologické produkce). V Kraji Vysočina je 450 mléčných farem, z toho 14 farem bylo registrováno v EZ (v celostátním měřítku je to 2 866 mléčných farem , z toho 141 ekofarem, tj. 5% podíl).

Mimoto v kraji vzniklo jediné odbytové družstvo pro biomléko „České biomléko“, které v roce 2012 založilo prvních 9 ekofarem. Postupně se přidávají další farmy z celé republiky a dnes má družstvo cca 30 členů a sdružuje téměř polovinu domácí produkce biomléka.

Dalším důvodem pro výběr Vysočiny je specifičnost regionu – nacházejí se zde významné plochy ochranných pásem vodních zdrojů a největší vodní nádrž Švihov. Až pětina orné půdy na Vysočině spadá do těchto ochranných pásem (téměř 55 tis. ha). Přestože je EZ v těchto oblastech ideální formou hospodaření, dosud se nepodařilo zemědělce motivovat k přechodu a jen necelá 3 % této orné půdy jsou obhospodařována ekologicky.

Hodnocení udržitelnosti mléčných farem

Udržitelné zemědělství představuje systém hospodaření, jež je environmentálně šetrný, ekonomicky životaschopný, sociálně přijatelný a odpovědně řízený (4 pilíře udržitelnosti). Jinými slovy předpokládá efektivní využívání vstupů, ochranu a zlepšování přírodních zdrojů, podporu života na venkově a odpovědné a účinné řízení.

K hodnocení udržitelnosti mléčných farem byla využita kombinace tří nástrojů:

  • SMART = multikriteriální hodnocení udržitelnosti,
  • Cool Farm Tool = výpočet stopy skleníkových plynů a multikriteriální hodnocení biodiverzity,
  • COMPAS = ekonomická analýza.

Výsledky hodnocení udržitelnosti nástrojem SMART ve 4 dimenzích: kvalita řízení, environmentální integrita, ekonomická odolnost a společenská prosperita (Graf 1) ukazují, že environmentální cíle naplňují mléčné ekofarmy lépe než farmy konvenční, přispívají výrazně více k posílení biodiverzity a působí příznivěji na kvalitu vody, půdy i ovzduší. Ekonomická výkonnost vychází u obou skupin farem srovnatelná, výjimkou je lepší hodnocení kvality výrobků díky bio certifikaci. Kvalita života je na všech farmách hodnocena jako střední až vysoká, i přes nižší mzdy v zemědělství a vyšší počet odpracovaných hodin, a to díky vysokým pracovním standardům v ČR i Evropě jako celku a dostupné mechanizaci usnadňující lidskou práci. Naopak kvalita řízení je v obou skupinách farem slabá. Farmy obvykle nemají písemné závazky, jako je poslání nebo budoucí plány řízení, ani nehodnotí systematicky zlepšení směrem k udržitelnosti.

Mléčné ekofarmy přináší vyšší environmentální přínosy

Při detailnějším pohledu na environmentální přínosy je patrné (Graf 2), že mléčné ekofarmy vykazují významně lepší výsledky u kvality vody díky vyloučení minerálních hnojiv a syntetických pesticidů. V konvenčním zemědělství (KZ) je v důsledku intenzivního hospodaření a pěstování vysoce vyšlechtěných odrůd plodin využíváno široké spektrum ochranných a podpůrných prostředků, včetně moření, regulátorů růstu, desikace, preventivního používání herbicidů i fungicidů. Biologické prostředky nebo prostředky certifikované pro EZ nejsou využívány. Přednost má precisní zemědělství s cílem úspory vstupů (GPS, nízko úletové trysky, aplikace inhibitorů, využívání monitoringu aj.). Zvýšení ploch leguminóz, častější užití podsevů jetele a meziplodin, spolu s omezením pesticidů a hnojiv, má hlavní vliv na vyšší skóre ekofarem u kvality půdy. Významně lepších výsledků dosahují ekofarmy u biodiverzity. Pozitivní dopad mají odlišné osevní postupy, vyloučení minerálních hnojiv a pesticidů, vyšší podíl trvalých travních porostů (40 % v EZ ku 20 % v KZ) a menší velikost polí (2 až 6 ha ku 10 až 18 ha). U welfare zvířat dosahují všechny hodnocené farmy vysokého ratingu díky vysokým standardům chovu zvířat v ČR. Všechny farmy, eko i konvenční, mají potenciál zlepšit emise skleníkových plynů (např. větší využívání obnovitelných zdrojů, snížení energetické náročnosti a dopravy, větší uplatnění bezorebných technologií, zlepšení skladování a aplikace kejdy).

Zajímavým zjištěním je, že uplatňování agroekologických zemědělským postupů není nutně svázáno s realizací cílených opatření na podporu biologické rozmanitosti. Péče o přírodní stanoviště či krajinné prvky (meze, údolnice, dřeviny, mokřad aj.) není napříč EU běžným standardem. Cílená opatření byla realizována u konvenčních farem dokonce častěji.

Změny hospodaření při přechodu na EZ

Přechod na udržitelnější systémy hospodaření je vždy pro farmu výzvou. U mléčných farem přechod na ekologické zemědělství znamenal přizpůsobení užití zemědělské půdy zajištění dostatku vlastních bio krmiv (dle EZ pravidel má pocházet min. 60 % krmiv z vlastní produkce a min. 50 % sušiny v denní krmné dávce z objemných krmiv).

  • dvojnásobné navýšení ploch pícnin (až 50 % výměry orné půdy), zejména víceletých pícnin (jetelovin) při současném vzdání se pěstování kukuřice,
  • pokles podílu tržních plodin (obilovin) na 25-30 % orné půdy, vzdání se pěstování intenzivních plodin (řepky, brambor…),
  • rozšíření trvalých travních porostů (z 20 na 40 % výměry farmy),
  • efektivní využívání hnoje, meziplodin a leguminóz k zúrodnění půdy v důsledku vyloučení užití průmyslových hnojiv,
  • víceleté osevní postupy, pestřejší škála plodin, výběr odolných odrůd vhodných pro EZ vzhledem k vyloučení užití pesticidů.

Vyšší zastoupení zlepšujících plodin podporuje tvorbu organické hmoty v půdě a tím její schopnost zadržovat vodu (Graf 3). V suchých letech půda dokáže udržet vláhu a dát stabilní výnos, tím se také zvyšuje celková odolnost farmy. Mléčné farmy hospodařící ekologicky již více let potvrzují efekt obnovené úrodnosti půdy. Produkce na orné půdě se po období přechodu opět zvýšila, v některých letech dokonce nad průměr dřívějšího konvenčního období.

To potvrzuje i manažer farmy Rubelit Ing. Miloš Pátek: „Postupem času jsme dospěli k názoru, že ekologický způsob hospodaření je velice prospěšný jak pro půdu i zvířata, tak pro lidský organismus, a vůbec pro přírodu. Považujeme za výhodu, že nemusíme používat žádné chemické přípravky a udržujeme půdu s kvalitním obsahem humusu, což nám také pomáhá překonávat výkyvy počasí, které se v současné době objevují stále častěji.“

Mléčné ekofarmy jsou ekonomicky zranitelnější

Podle oficiálních statistik FADN je ekonomická výkonnost mléčných ekofarem srovnatelná nebo dokonce lepší v některých ekonomických ukazatelích než konvence. Příjmy i výdaje v roce 2019 se pohybovaly u ekofarem na 60 % úrovně konvenčních podniků, přičemž celkové výrobní náklady včetně odpisů jsou plně pokryty zemědělskou produkcí. Výsledná čistá přidaná hodnota (ČPH) na hektar se v EZ blíží hodnotě v konvenci (19 935 ku 22 985 Kč/ha). Díky nižšímu počtu pracovníků pak ekofarmy dosahují srovnatelné hodnoty důchodové stability (ČPH na pracovníka). Dotace vyplácené na hektar jsou srovnatelné, dokonce ekofarmy v posledních letech mají dotace mírně nižší (16 176 ku 16 949 Kč/ha). Rentabilita ekofarem (zisk na hektar) je ve výsledku vyšší (9 564 ku 5 948 Kč/ha), avšak za cenu nižších mezd, nižší výše realizovaných investic a nižších finančních rezerv.

Nízký podíl tržních plodin navíc snižuje produktivitu orné půdy a tím zvyšuje závislost ekofarem na živočišné výrobě, konkrétně odbytu biomléka (tvoří až 90 % celkového příjmu). Důsledkem je vyšší ekonomická zranitelnost.

Překážky provádění agroekologických postupů

Identifikovány byly klíčové překážky stěžující mléčným farmám dlouhodobé fungování v ekologickém zemědělství:

  • Nejistota dlouhodobého odbytu a získání cenové prémie za biomléko (málo rozvinutý bio trh v ČR a zejména dodavatelsko-odběratelské vztahy),
  • Chybějící nové znalosti a zkušenosti (ekologické zemědělství je náročnější na znalosti, existuje potenciál zvýšení efektivity produkce a odbytu),
  • Nedostatek pracovních sil (nedostatek pracovníků v malých a středních farmách, nedostatek zkušených a přesvědčených zaměstnanců ve velkých farmách),
  • Potřeba investic (nové technologie pro údržbu půdy, ustájení zvířat, posklizňovou úpravu, zpracování aj.),
  • Složitější logistika (delší vzdálenosti ke zpracovatelům bioproduktů – biomléka, produkce menších objemů),
  • Omezený přístup k půdě a možnost rozvoje (rostoucí konkurence o půdu - podíl vlastní půdy je 10-20% s průměrným počtem nájemních smluv okolo 450),
  • Malá společenská poptávka - nedostatek pobídek (tržních, sociálních a politických) motivujících farmy k přechodu na ekologičtější / udržitelnější formy zemědělství.

Strategie k posílení životaschopnosti mléčných ekofarem

Některé překážky byly překonány spoluprací a vzájemným učením (příležitostným). Některé farmy začaly vlastní výrobu bio mléčných výrobků k zajištění vyšší přidané hodnoty. Nejistotu cenové prémie za biomléko řešili zemědělci vytvořením odbytového družstva. To funguje od roku 2012, ale nejistota odbytu a nízkých prémií zůstává.

Z diskusí aktérů vyplynulo, že mléčné farmy mohou zlepšit svou ekonomiku (produkci i odbyt) efektivnějším sdílením zkušeností, zajištěním vyšší přidané hodnoty zpracováním mléka a strategičtějším jednáním na trhu (zapojením dalších aktérů v hodnotovém řetězci ke spolupráci). Všechny tyto strategie vyžadují lepší spolupráci mezi zemědělci, jelikož realizovat je samostatně, by bylo pro jednu farmu nákladné a obtížné.

Možnosti politiky a závěrečná doporučení

Největší potenciál podpořit provádění navržených strategií a řešit dilema případové studie mají dle aktérů, spolu s opatřením pro ekologické zemědělství, zejména dva nástroje: Podpora poradenství (cílené na ekologické zemědělství) a Zelené veřejné zakázky (povinné % nákupu biopotravin).

Závěrem byla dána tři doporučení, kam směřovat politickou podporu a pobídky:

  • podpora efektivnějšího přenosu znalostí a zkušeností - Zemědělci jsou ti, kteří přímo rozhodují o přijetí agroekologických postupů. Potřebují informace a specifické rady, jak lépe hospodařit šetrněji k životnímu prostředí a současně dosahovat dobrých ekonomických výsledků.
  • podpora spolupráce a zapojení aktérů v celém potravinovém systému - Nezemědělské subjekty mají velmi důležitou roli v rozvoji udržitelného zemědělství (např. osvětové kampaně, zelené veřejné zakázky, cenová politika pro biopotraviny).
  • podpora budování a zvýšení kapacit místních aktérů realizovat agroekologická opatření - Podpora iniciativ / aktérů na lokální úrovni je klíčová ke spuštění aktivit a realizaci změn (např. budování bio regionů, iniciace krátkých dodavatelských řetězců, vytváření agroekologických sítí)

Článek a použité podklady vychází z výstupů mezinárodního projektu UNISECO „Porozumění a zlepšení udržitelnosti agroekologických zemědělských systémů v EU“.

Pro ČTPEZ zpracovala Andrea Hrabalová (Bioinstitut)

Příloha:  Článek Zemědělec 29/2021 [1 MB, pdf]
Grafy k článku [1 MB, pdf]
Souvisí s členy:  Bioinstitut

© 2012 - ČTPEZ - Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství

Sídlem ČTPEZ je sídlo koordinátora: Bioinstitut o.p.s., Ondřejova 13, 779 00 Olomouc, e-mail: info@ctpez.cz
Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect